Díky

Už i národ český si zvykl na to, že při jakémkoliv vyhlašování různých filmových Oscarů, Zlatých slavíků nebo Sportovců roku přicházejí ocenění k mikrofonu a tu vtipněji, tu trapněji děkují všem a všemu za vše, protože jinak by u toho mikrofonu nestáli. Podobně i malíři, fotografové a sochaři na vernisážích svých výstav a rádoby hvězdy pop music na křtech svých nových alb. Doufám, že tedy nikoho nepohorší, když i já, ač neumělec a nesportovec, veřejně poděkuji těm, díky nimž se nyní mohu narcisticky kochat vlastními fotkami na své soukromé fotogalerii. Věřte, že toto své poděkování myslím zcela upřímně a vážně (ne jako kdysi jeden nejmenovaný politik).

Jsa webdesignová lama, musel mi někdo tyto stránky stvořit. Moje původní mi pomalu přestávaly vyhovovat poněkud složitější obsluhou a když mi před Vánocemi klekl počítač a já následně zjistil, že se mi někam ztratila instalačka Publisheru, ve kterém jsem dělal domovskou stránku, bylo to jasné. Během svátků jsem prošel desítky fotogalerií kvůli inspiraci. Nekoukal jsem na kvalitu fotek, ale vyloženě na to, jaký styl galerie by se mi líbil. Samozřejmě jsem hledal hlavně volně šiřitelné, ale když jsem následně procházel znovu ty vybrané, zjistil jsem, že 6 z 10 jsou z dílny Michala Vitáska (http://www.fotokoutek.cz/). Tedy ne „zadáčo“. Chvilku sice trvalo, než mi došlo, že cena webu je v celkových nákladech na fotokoníčka jen malá kapička, ale naštěstí došlo. Domluva byla jednoduchá, vstřícná a za svůj peníz jsem dostal přesně to, co jsem chtěl. Kéž bych totéž mohl konstatovat u všech firem, jejichž služeb jsem v minulosti využil nebo někdy využiji. Michalovi tedy patří můj první dík.

Do fotogalerie patří fotky a to pokud možno koukatelné. Jestli jsou koukatelné ty moje, musíte posoudit vy. Já mohu jen doufat, že snad ano a namlouvat si to. Určitě by ale koukatelné moc nebyly, kdybych se neměl kde učit. Jsem těžký amatér a samouk, co umím, je vyloženě vyčtené. Proto tu chci poděkovat všem zkušeným, kteří se s námi nezkušenými o své znalosti dělí a umožňují nám tak stávat se postupně méně nezkušenými. Doslova biblí pro mě od začátku byla kniha Romana Pihana Mistrovství práce s DSLR a tedy i www.fotoroman.cz. Fotím hlavně krajinky, proto hltám na internetu hlavně články s tímto zaměřením. Mým oblíbeným webem je v tomto směru www.fotoradce.cz a na něm články a fotografie zejména Václava Krpelíka, Jana Šmída, Michala Balady, Honzy Bainara, Karla Horáčka, ... Stejně tak díky i všem dalším autorům článků třeba na www.digiarena.e15.cz, www.digimanie.cz, www.fotoaparat.cz, ...

Naprosto skvělou pomůckou mi pak jsou i stránky Michala Němejce www.fotografove.info, odkud se dá dostat na fotogalerie, které stojí za povšimnutí, mnohem snáze než přes strýčka Gúgla. Tedy jedním kliknutím. Vám všem, pánové, hluboce děkuji.

Teď už trochu osobně. Sice už si to nepřečtou, ale chci vzpomenout i mého dědu a jednoho z mých strýců. Děda byl tím, od koho se mi dostal do ruky vůbec první fotoaparát a kdo mi úměrně mému dětskému věku vysvětlil, co se s ním dělá. Strejda mi pak byl učitelem fotografické alchymie, díky níž jsem najednou v ruce držel vlastní fotečku 9 x 6 cm a mohl jsem na ní oči nechat. Tak se zrodila jedna z mých zálib, která mě neopustila dodnes.

Speciální dík věnuji samozřejmě své ženě Věrce. Nejenom že mě po svém boku trpí už 38 let, ale trpí mi i mé koníčky. Nikdy nebrblala, když jsem zrovna nutně k jejich provozování něco potřeboval, i moje vysedávání u počítače při úpravách fotek přechází s klidem. A dokonce mi občas nějakou fotku i pochválí! V jednom se ale budu muset zlepšit. Nedávno jsme zase asi po roce navštívili moji sestru a švagra a prý: „Vem foťák, potoků máš plný počítač a vlastní ségru ani jednou“. Trochu přeháněla, ale něco na tom je. Lidi mi nějak na paměťovou kartu nelezou. Možná bych měl naučit fotit ji...

Dalo by se samozřejmě děkovat dál. Vynálezcům fotografie a internetu, firmě Canon za to, že mám čím fotit, Brňákům ze Zonera, že mám čím ty fotky upravovat atd. Nechám toho. Závěrem už poděkuji jen Vám, že jste moji fotogalerii navštívil(a). Protože kdyby Vám podobných nebylo, k čemu by mi ta galerie byla? Takže děkuji za návštěvu a budu rád, když se zase někdy vrátíte.

PS: Přece jen jsem ještě na někoho zapomněl. Děkuju tomu nahoře za to, že mám stále dobře funkční nohy, které mě spolehlivě donesou tam, kam potřebuji, a i jiné oudy, které v životě používám. Že mám oči, které i přes 5 dioptrií jsou schopny mi zprostředkovat vjemy okolních krás, a mozek, schopný tyto krásy analyzovat a vychutnat si je. A největší dík patří Matičce Přírodě za její neuvěřitelnou tvořivost, rozmanitost a schopnost proměn, díky čemuž budeme mít vždycky co fotografovat, i kdyby se focení věnovali všichni lidi na světě.