Proč fotím Hradecko

Odpověď vám nejspíš naskočí sama: Když tam bydlíš, tak tam asi taky budeš fotit, ne? Jasně, je to logicky tak. Jenže to vůbec není jednoduchá záležitost. Tedy pro mě. Hradec Králové je určitě jedno z nejhezčích měst republiky, tady by se mistři fotografie vyřádili. Jenže já na tu architekturu moc nejsem a fotit ji neumím. Těch pár fotek HK vzniklo z úplně jiného důvodu: Dcera o architektuře Hradce Králové psala bakalářku a potřebovala fotky. Pro mě to byl hotový porod. Co fotit? To mi nakonec pro jistotu dala seznam. Ale jak to fotit?! Hrůza. Odsud to vypadá divně, tady se mi to nevejde, kruci, to protisvětlo je hrozný... Co vám mám povídat, těch pár jakžtakž koukatelných fotek vznikalo strašně dlouho a stejně je sem dávám jen proto, že mám k Hradci prostě od narození „pupeční šňůru“ (i když bydlet bych tam nechtěl, já jsem zkrátka založením „vidlák“).

To fotky z okolí mého bydliště, tedy Kratonoh, to je jiná. Ty jsou „vychozené“, jak krajináři s oblibou říkají. Doslova a do písmene. Pracuji totiž v Nechanicích. To je od nás rovných 10 km. Když je venku hodně hnusně nebo když po práci ještě do noci masíruji (korunky jsou potřeba), jezdím autem. V ostatních případech ale používám vlastní nohy. Podle podmínek používám k pohonu kolo nebo „pěškobus“. Pěkně ráno tam, odpoledne zpět. Ne po hlavní silnici, hezky mezi poli, kus lesem, pak přes louku. Hlavně na jaře a na podzim je to neuvěřitelně relaxační záležitost. Probouzející se příroda ráno na skutečné nastartování do dalšího dne, odpoledne na vyčištění hlavy od pracovních záležitostí. Krajina tady u nás není zrovna fotograficky atraktivní, ale když jí chodíte den co den nějakých 12 let, příležitost získat pěkný záběr se nutně musí naskytnout. Jenom nechtějte vědět, kolik našlapaných kilometrů jsem potřeboval na jednu fotku, to by fotografové takového Českého Švýcarska koukali! A tak doufám, že po shlédnutí pár takto vzniklých fotek si aspoň někdo z vás řekne – no vida, ono i v tom placatém zemědělském Polabí může být docela hezky. Protože jestli ne, tak …, tak nic. Stejně tudy budu chodit a fotit dál.